Yamaha FZ1 Fazer
4. 11. 2006
| Úvod, vývoj a design |
 Yamaha vkročila do letošního modelového roku razantně i na poli naháčů a přináší tak v litrovém objemu hned dvojici nových motocyklů. Ty koncepčně navazují na úspěšný FZS 1000. Po vzoru starších šestistovek představených před dvěma lety, rozhodl se i v silnější třídě rozdělit výrobce nový stroj na dva samostatné modely. K dispozici tak mají zákazníci zcela odhalený FZ1, který si rád zaskotačí spíše na místních okreskách a opticky poněkud usedlejší FZ1 Fazer, který dostal vkusnou polokapotáž na delší výlety. Jelikož se nám v krátké době za sebou objevily oba motocykly v redakci a technicky jde o zcela identické stroje, dovolil bych si v následujících řádcích podělit se s Vámi o informace z této takřka přímé konfrontace.   S každým z motocyklů jsem v kratším seznámení najel zhruba 1000 km a ačkoliv by se na první pohled dle techniky mohlo zdát, že se jedná o stejné nádobíčko, což je do jisté míry samozřejmě pravda, zkušenosti, které jsem získal, ve mně zanechaly z celkového pohledu odlišnou zkušenost. FZ1/FZ1 Fazer byly představeny tváří v tvář na loňské podzimní výstavě v Paříži, kdy Fazer už veřejnost nově znala z představení dealerům v Barceloně. Když byly tehdy s velkou slávou odhaleny téměř ve stejný okamžik vedle sebe, můj první dojem byl takový, že se jedná o dva zcela odlišné stroje. Až následně při druhém pohledu bylo patrné, že vychází ze stejného základu. Hostesky, show a všechno dění kolem ten dojem jen umocňovalo.    Oba stroje mají shodnou techniku a upravené srdce z dobře známé R1. Trubkový původní rám FZS nahradil lehčí hliníkový, který má krom jiného za následek snížení celkové hmotnosti. Vyveden je u obou modelů v temně černé barvě, kterou si zachovává v případě FZ1 a lávově červeného provedení Fazera i motor. V případě testované modré a potom i stříbrné varianty Fazera je v provedení stříbrném, což také myslím nevypadá v černém rámu špatně.   I přes to, že je motor náležitě odhalen, není vzhledově hlavním prvkem dění, jako je tomu u některých nových nahatých dvouválců. Tuto úlohu na sebe zcela jistě vzala nová robustní a náležitě zkrácená koncovka výfuku, do které ústí čtveřice výrazných a lehce pokroucených svodů. Pro příznivce tohoto stroje jistě vydá na širokou diskuzi, nicméně v praxi se jeví jako bezproblémová a vcelku dobře i zní. Po vzoru sportovní R1, zde kromě upraveného motoru nechybí tradičně přívěra EXUP. Celkově navazuje design obou strojů na populární šestistovku a dominantou jsou tak ostře řezané křivky a prolisy, což hlavně v podání FZ1 se svébytným světlem nevypadá vůbec špatně.      Polokapotáž Fazera se naopak snaží opticky navázat na svého předchůdce, což se myslím rovněž zadařilo. Oba stroje se dále liší v podsedlové části, která je na první pohled u Fazera o něco robustnější a přizpůsobená k uchycení madel pro spolujezdce. Pod sedlem nenaleznete příliš místa, ale standardní tovární nářadí se vejde. Sympatické je rovněž snímaní sedla řidiče, k čemuž stačí odsunutí kolíčku ve tvaru "L" z místa pod zadním sedlem. To je velice praktické, žádné šrouby, žádné nářadí, ve výsledku snadný přístup k akumulátoru.    Z pohledu jezdce sedíte vzpřímeně a pohodlně. Řidítka jsou až netradičně široká a pravda je, že především u Fazera, který mi přišel i díky polokapotáži svým pojetím lehce sportovnější, jsem si musel chvíli zvykat. U FZ1 nesou ještě navíc větší chromovaná zrcátka, zatímco Fazer je má, jak je zvykem přímo v kapotáži.    Ovládání je velice příjemné a všechny prvky a kontrolky vypadají velice přehledně a uhlazeně. Jakoby vykouslý multifunkční přístroj disponuje všemi nezbytnými prvky. Je rozdělen na dvě části v levé je multifunkční LCD a v pravé klasický otáčkoměr s ručkou doplněn o další nezbytné kontrolky (neutrál, světla, imobilizér a další). Na multifunkčním LCD najdeme digitální ukazatel rychlosti, denní počítadlo km, tacho a dále pak čas, ukazatel teploty motoru a v neposlední řadě důležitý ukazatel stavu paliva v nádrži. Vše je navíc pod LCD doplněno o ovládací tlačítka "reset" a "select" a po stranách o kontrolky ukazatele směru.    Celkově lze říci, že vzhledem k rozměrům celé přístrojovky se výrobci na minimálním prostoru podařilo dosáhnout maxima bez toho, aby se to stalo nepřehledné. Tvar byl zřejmě zvolen zcela záměrně z důvodu montáže i na FZ1, kde si dost netradiční světlo vyžadovalo nejspíš něco divočejšího, než klasiku v podobě dvou budíků.  Z nadstandardní výbavy byl testovaný žlutý FZ1 vybaven příplatkovým krytem místo zadního sedla, kýlem pod motor a minimalistickým plexi, které sice moc neochrání, ale vypadalo efektně. Testovaný modrý Fazer toho z nadstandardní výbavy příliš nepobral, nicméně jistě stojí za zmínku v základu montovaný centrální stojan, či možnost dovybavit si stroj plnohodnotnou kapotáží, která Vám z něj vytvoří nefalšovaného cesťáka. Široká škála doplňků tím zdaleka nekončí a pokud byste měli zájem, kompletní sortiment najdete u nejbližšího dealera. |
